Pro mnoho lidí je Krakonoš většinou jen postava z legend a Krkonošských pohádek.
Co pro tebe znamená tvé novátorské pojetí Krakonoše / Rýbrcoula?
V podobě, ve které jsem ho vytvořila, je to především symbol s heraldickými prvky.
Velmi se mi to pojetí líbí. Samozřejmě, že pro spousty lidí to bude nepochopitelné,
neboť krkonošské pohádky se zapsaly do několika generací. Také se zde projevuje
lidská přirozenost, že pokud se člověk něčeho bojí, strach je menší, pokud se jedná
o lidskou podobu, než o něco, co se vzdaluje realitě.
Rýbrcoul, neboli Krakonoš je symbolem pocházejícím z dob daleko starších
než je nejstarší známé vyobrazení na Helwigově mapě z roku 1561, dá se říci
bez obalu, že je to pohanský – předkřesťanský symbol . Jak se díváš na návrat
k pohanství , oživování a udržování starých symbolů, mystiky a pohanských tradic?
Myslím, že spousta lidí hledá svou identitu, za hranicí běžného chápání.
Lidé potřebují cítit sounáležitost, po staletí to plnila církev, kterou považuji
za nejdéle prosperující firmu v dějinách lidstva. Snažím se, žít tak, abych
se za sebe a za to co činím nemusela stydět. Sice nejsem pokřtěná, ale
cítím křesťanství, nebo považuji alespoň některé části z jeho zásad za životně
důležité. Jsou mi též sympatické některé pohanské praktiky, kdy jde o propojení
ducha a přírody a nakonec se pak dostanu k tomu, že budhismus se svým
optimismem je na tom nejlépe.
Při tvorbě jsi jistě narazila na mnoho symbolů, sám Krakonoš je symbolem.
Jakou roli má pro tebe a ve tvé tvorbě symbolika?
Nenahraditelnou a osobitou.
Nápady na uměleckou tvorbu přichází různými cestami. Jak vznikl nápad
na vytvoření sochy bájného vládce Krkonoš, v jeho méně známé podobě?
Někdy k Vám nápady přijdou spontánně a jindy potřebují pomoci, je to například
ta situace, kdy s podnětem za Vámi přijde někdo jiný. To bylo i v případě sochy
Rýbrcoula. S nápadem vytvořit sochu za mnou přišel pan Rejman z Hořic, byl to
pro mě zajímavý impuls a hned jsem se pustila do přemýšlení a vymýšlení.
Jsi známou umělkyní, která žije ve městě plném legend a mystické symboliky.
Jak vnímáš a nakolik tě ve tvé tvorbě ovlivnil Genius loci, tedy Duch místa?
Jsem rodačka z Trutnova a jsem na to hrdá, je to kouzelné místo, a přestože
poslední čtyři roky bydlím v Písku, Trutnov pro mě je a bude místem, kde se
cítím být v bezpečí. Symboly, historie mě provází stále a samozřejmě, že mě
i ovlivňují, moje vnímání a pohled na věc.
Umělci mají vždy svůj osobitý pohled na svět. Vidí věci prostě jinak než běžný člověk.
Máš ty osobně nějaký mystický zážitek, který by nějakým způsobem ovlivnil tvoji tvorbu?
Je přirozené, že člověk hledá odpovědi na své otázky a také je přirozené, že čemu
nerozumí, se obává. Já věřím na toky energií a na to, že my je můžeme ovlivňovat,
pozitivní přístup je myslím velmi dobrou cestou k pochopení mnohého. Zlo se živí
strachem. V tvorbě je to podobné a již dávnou jsem pochopila, že je dost zbytečné
vyvolávat vlastní démony a hnípat se ve svém vlastním nitru. Mnohem lepší je se
z práce radovat a to bez ohledu na to, jestli mám či nemám mít diváky. Člověk to
musí umět udělat především sám pro sebe, ostatní se dostaví časem
Jsi výraznou umělkyní, sochařkou se zajímavým přístupem k tvorbě,
kurátorkou výstav, a děláš mnoho dalších věcí. Tedy velmi činorodá žena.
V pohanské mytologii existuje mnoho ženských bytostí - Bohyň, Rusalek,
Víl a dalších. Lákalo tě někdy zpodobnit ve své tvorbě třeba Úpu, Metuji, nebo
nějakou jinou ženskou postavu z mytologie?
Pohádkové ženské postavy mám v oblibě, ale spíš mě baví konfrontace
se současností a možná i se mnou. V Současné době pracuji na soše
šípkové Růženky, kterou modeluji jako ležící Marylin Monroe, která podle
mě je příkladem postmoderní bohyně.
Láká tě do budoucna nějaký podobný projekt?
Zpracovávám několik zadání současně. je to práce na mých realizacích do prostoru
a pro sběratele. Nedělám v práci rozdíly, neboť vše by si mělo jnajít svou přirozenou
cestu. A tak to je.
Biografii a galerii najdete na stránkách umělkyně: http://www.paulina.cz
|